První mimifocení/First baby photo shoot

by - 16:00

Ahojte :)

v sobotním reportu týdne jsem vám slíbila článek o našem prvním focení. Tak je tady hnedka v pondělí. Jestli jste si všimli, tak většinou u všeho o čem píšu najdu aspoň pár "proč ne" argumentů, tak v tomhle článku je fakt nehledejte, je vyloženě "áchající" :)


Na loňské Vánoce jsem dostala jako dárek poukaz na focení, no nebylo to, že bych byla bůhvíjaká, ale byla jsem prostě těhotná :) A jak to popsat? Když fotografa neznáte, je vám to asi nějak jedno, když je to váš známý, je to super, ale když ho zatím zná vaše okolí a vy ne, tak se přinejmenším tak ňák ostýcháte. Prostě jsem měla trochu strach, abych nebyla trapná, protože jsem tušila, že se s paní fotografkou potom někdy asi ještě uvidím :) Každopádně s pocitem "první břicho mám jenom jednou, to se prostě musí zdokumentovat" jsem se v červnu na poslední chvíli (2 týdny před porodem) "dokopala" na focení. 
A tak nějak jsem si to představovala...nebo teda...já jsem si spíš nepředstavovala nic ale byla jsem rychle zatažená do děje a bylo to super. A kdyby mi předtím někdo řekl, že budu na konci těhufocení nahá - tak si poklepu na čelo a řeknu mu, jestli se náhodou nezbláznil! 
Nooo a proč tady melu o sobě, když je to článek o focení Váji? Jen jsem chtěla na úvod vystihnout, jaká je u Ivet (tak se totiž jmenuje:)) taková nenásilná atmosféra, pohoda, a proto jsem už tehdy věděla, že přijdem, až se Valentinka narodí (no klasika, přišli jsme až za 3 měsíce :). Nemám zkušenost s tím, jak fotí mimina pánové, ale fotografka, která je taky mámou...je podle mě přirozenější. Nebo on je to možná jen můj pocit a spíš jsem sama klidnější, než že by to fotograf chlap neuměl. Fotografovi bych asi jak trubka pořád říkala "no víte, ona má asi hlad, no víte,já ji budu možná muset přebalit,..." beztak by to sám věděl, jak to s miminama je, ale mně by to prostě nedalo, ale takhle, když fotí ženská, je to prostě jiný.

Valentinka celý dopoledne nespala ani chvilku a když jsme se vypravili na focení, usnula v autě, takže jsem měla strach, že bude otrávená a bude brečet. Asi se jí to taky líbilo, protože vydržela hodinu a půl focení s malou přestávkou na kojení. Já nejsem moc nadšenec takových těch fotek mimino a lá zebřička, tygříček, myšička,... Prostě pletené čepičky s ouškama a gatěčky s ocáskama ne-ne. A je pravda, že jsem byla ráda, že nejsem v tomhle zoofil, protože tady bych si nedokázala vybrat. Tolik rekvizit snad nemají ani v kostymérně Národního divadla. Má tam toho fakt mraky! Tisíc druhů všeho možnýho, "zvířecí sety", čelenky, dečky, hračky, závoje, košíky, mašle, květiny... Takže si podle mě musí vybrat opravdu každý. Ale bude to mít složitý :)
Navíc úspěch focení byl korunovaný tím, že byl hodně zapojen i tatínek. Nejdřív nechtěl (samozřejmě), ale taky to Ivet nějak nenásilně dokázala a nakonec to jsou nejhezčí fotky (aspoň pro mě :)) Ona prostě ví, co vypadá dobře, i když se vám zdá, že jste zkroucení nebo tam třeba budete mít moc vystrčenou hlavu, nohu, zadek,... nakonec to vypadá skvěle.
Takže rozhodně doporučuju se podívat na její stránky Fotookamžiku, kde je fakt všechno, co potřebujete o focení u ní vědět a je tam samozřejmě i ukázka její práce nebo třeba mrkněte na facebook.
Dám sem pár ukázek i z našeho focení, ale vzhledem k tomu, že z fotek budou vánoční dárky, tak to nebudu přehánět :)

jedna těhu 
jedna společná 

jeden mix :)

A jak je to teda s tím fotografováním miminek u fotografa-chlapa? Máte některá zkušenost? Zajímalo by mě totiž, jestli mám takovej pocit jenom já nebo i někdo jinej :)

Tak přeju hezké pondělí
Ahoj






You May Also Like

0 komentů

Za všechny komentáře moc děkujeme :)