3. prosince 2013

Filozofické okénko - Matka nad věcí? Ano. Chci.

Jeden den toho bylo fakt moc, všechny to asi znáte a jestli ne, tak vám stejně nevěřím :) 
Nejsem totiž matka, která ví všechno nejlíp, má načtenou výživu a psychomotorický vývoj dítěte od nuly do X let. A klidně to přiznám, nevím všechno a nechám si poradit. Co mě ale štve, že stačí sebemenší podnět a já pochybuju o tom, jestli pro své dítě dělám všechno správně. A co je správně?!
V jistém období, asi ve 2 měsících Valči jsem přestala "gůglit" na modrým koníku, e-miminu atd. Do té doby jsem tam hledala cokoliv. Když pominu hádky mezi "látkařkama" a "papírovkama" nebo "šátkařkama" a "nosítkařkama" :) našla jsem tam asi miliardu "osvědčených" rad úplně na cokoliv. A samozřejmě čím víc rad, tím víc jsem byla ze všeho doplašená. Od té doby důvěřuju jen  pár lidem, který osobně znám a Valčině doktorce (nesnáším, a to mám taky někde z nějakých diskuzí, když se doktorce říká Mudra. Fuj. Mimochodem díky za tu naši.).
Mám celkem štěstí, že se mi ale do toho, co a jak dělám se svým dítětem téměř nikdo násilně neplete..."A proč jí nedáváš vodu? A máš dost mlíka? Myslíš, že jí to stačí? A neměla by už lézt?" Ne. To, že vám do toho nikdo tzv. nekecá má ale jednu velkou nevýhodu. Jednou se s těma rejpálkama prostě potkáte a čím později to bude, tím hůř to poberete :) 

Komerční velkofirma, která denně vyrábí tuny tohodle prášku. A proto tam zaručeně sypou "kdovíco". A tímhle své dítě opravdu krmím :)
V případě, že se totiž dostanete do kolektivu matek se zhruba stejně starými dětmi a nedej bože řeknete v dobré víře něco, co vaše dítě jí, dělá, umí, neumí, nedělá, nejí... může se totiž stát (a s největší pravděpodobností se to i stane), že se jedna podívá na druhou s pozvedlým obočím a vy si budete připadat, jako debil. Jakože své dítě krmíte minimálně něčím radioaktivním, snažíte se ho tudíž zabít a ještě se ani nestydíte tuto informaci veřejně ventilovat. (Fakt jsem netušila, že se ten pos*anej lepek tak řeší. Jinak bych si tu krupici samozřejmě nechala pro sebe, že?!) Bohužel. Neuměla jsem reagovat. Ale ani jsem nechtěla. Stačilo by mi, kdybych nad tím dokázala mávnout rukou. Chci být matka nad věcí. Prosím.

...a přidávám jí do toho i banán. Noaco.
Shodou okolností - ten den jsme šly s kámoškou a s miminama na kurz o výživě a příkrmech. Milionovej nápad. Ale díky prvnímu pozvedlýmu obočí, které jsem ráno absolvovala, už jsem byla trochu připravená. Ale přesto. Slyšela jsem to tam asi ještě pětkrát. Na šibenici s ní! A proč dáváš krupici? A ty kupuješ jako kaše od Hami? Tak to bych vůbec nekupovala. A lepek zatím nemusíš dávat. Víš to, že ho nemusíš dávat? Proboha a dost! Na přednášku o výživě jsem šla dobrovolně. Oukej. Ale moc objektivní to teda nebylo. Připadala jsem si jako zlá macecha a nemyslím si, že tohle bylo úplně podstatou. 
Doktorka řekla, že podle nějaké poslední studie, je dobré, aby dítě ochutnalo do půl roku lepek. Tak ochutnáváme lepek. Nazdar! Přišlo mi, že tam většina matek už všechno věděla a přišly se tam jen vzájemně poplácávat po svých bio-zádech, jak dobře si to vybraly. Teď jsem zlá. Ale nic proti bio-čemukoliv. Já to nikomu neberu, jen mi přijde, že tyhle bio-látko-šátko-přírodní matky jsou tak nějak bojovnější a hlasitější a ve většině případů se jejich metody snaží zbytečně vehementně prosazovat a vnucovat svému širokému okolí. Jak podomní prodejci. Až si tu vyhřívanou deku budu chtít koupit, tak si ji koupím. A tak je to se vším. Až budu chtít nosit Váju v šátku nebo jí budu chtít celý život vařit ovesnou kaši, tak to udělám, až si k tomu sama dospěju (a třeba si k tomu jednou dospěju, kdo ví, že?). Ale nepřiměje mě k tomu rozhodně ničí zvedlý obočí a ani to, že mě bude někdo děsit křivýma zádama z nosítka. 

za tohle by mě zase ukamenovali Greenpeace :)




























Ani jsem se nestihla zeptat, proč je ten lepek tak strašidelnej - ale dneska je druhá část přednášky, tak se zeptám... a dám vědět :) A jak to máte vy? Jste (pro mě) ty vzácné případy biomatek, které to nikomu necpou a neodsuzujou jiné metody? Fakt bych chtěla někoho takovýho znát.

Doufám, že se nikoho mé dnešní běsnění nedotkne, už tak jsem sepsání mého "trápení" odložila o týden, protože za čerstva by to asi bylo moc :)

2 komentáře:

  1. Ahoj, zrovna jsem objevila tvuj blog. Uz ho mam v "oblibenych":) Musim rict, ze s tim srovnavanim deti jsem na tom stejne. Do debat "co dite umi a jeste neumi" a "co delas a nedelas a mela bys delat" se radsi nezapojuju, protoze to pak konci spatne...No a bio neresim vubec. Kdo vi, co je dneska vlastne bio, kdyz na farmar. trzich prodavaji zeleninu koupenou v supermarketu. Jo, presnidavky mi mamka samozrejme dela z domacich jablek, jahod atd.a nebo od sousedu, ale jinak nakupuju zasadne nebio a nebo klidne mrazene veci...Fakt to neresim. Za nas se to taky neresilo a jsme zdravi:)) Ja na tu prehnanou "alternativu" moc nejsem. Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee, díky :) Jsem ráda, že se ozval někdo, kdo to má podobně jako my :) Koukla jsem na tvůj blog a nabrala jsem spoustu inspirace. Je super :)

      Vymazat

Za všechny komentáře moc děkujeme :)