2. června 2015

Jak začít a pokračovat...?

Zdravím vás všechny,

musela jsem se pousmát, když jsem dneska po měsíci projela všechny příspěvky mnou sledovaných blogů a Máma na hraně - Maruška se nedávno tak nějak rozloučila/nerozloučila s blogováním. A já jí v tom rozhodnutí moc fandím, protože i pro ni je to kus "života" stráveného online s vámi a rozhodnutí musí být více či méně těžké, i když je dobrovolné. Trošku si myslím, že u Marušky to tak nějak vyplynulo z toho, že má pocit, že už svým čtenářům nemá v oblasti "plenek a dudlíků" co dát a našla se jinde... Já se taky rozhodovala - proto to pousmání na začátku, ač jsem měla zcela jiný důvod...

Jistě jste si všimli, že jsem tady víc jak měsíc nebyla. Nebylo to plánované. O tom, jestli budu dál pokračovat jsem se na sto procent rozhodla až před pár dny. Všechny partnery, s kterými spolupracujeme jsem s tím obeznámila, omluvila se a napsala, že se rozhodnu do měsíce. A věřte mi, že kdyby to nebylo závažné, tak bych s tím nedělala takový "obštrukce". Když jsem se myšlenkama vůbec dokázala dostat k blogu cítila jsem, že chci dál pokračovat, ale pořád nevím, jestli moje momentální situace nebude mít vliv na všechno tady, formu článků,... Vždycky se snažím dát tomu nějaký vtip a "něco navíc", protože takhle mě to baví. Ale teď to možná nepůjde a ani nevím, jestli je vhodný, aby mi to šlo... A než se přetvařovat a lámat vtípky přes koleno a v podstatě vás obelhávat, tak jsem vám to chtěla aspoň říct. Navíc, blog je veřejný a Vája je tady jak ve výkladní skříni (co si budeme povídat), což se nám teď taky moc nehodí. Ale to se asi nehodí nikdy. Kolikrát si říkám, že jsem hroznej blázen, že jí tady "vystavuju"...

...dívaly jsme se na hokej, ale Vája to měla těžce v paži :)

Co se stalo a děje, vám tady neřeknu, tohle bude nejspíš jediný článek, ve kterým se o tom zmiňuji, protože nemám ráda neustálé naznačování, milion indicií a následnou sebelítost a...a takovýto "já vám to nemůžu říct, protože je to pro mě obrovská bolest" a pak to vidíte na typickým příkladu třeba rozchodu na FB, kdy každou vteřinu ten člověk "poustuje" milion citátů, z kterých prostě nejde nepoznat co se stalo, nedej bože fejzbukovská novinka - položka - pocity, ta je na to taky skvělá (např.:"cítí se zoufale, smutně, neúplně,...) Děs. Protože pokud někdo opravdu řeší závažnou bolestnou situaci, tak to určitě "nebleje"(pardon) na fejzbuk a přesně takhle to tady chci udělat já. Jedno vyjádření si myslím, že je fér a musí stačit.

Spíš jsem vás chtěla jen poprosit, abyste se mnou měli trpělivost a pokud budou nějakou dobu moje články suché, neosobní, strohé,... tak vyčkejte, uvidíte, buď s tím seknu sama, protože budu vědět, že to není ono a nebo se to začne zlepšovat. Protože teď jsem se rozhodla, že toho nenechám...

Začnu asi představením LegoKidsFestu a soutěží o 2 vstupenky ! A pak se uvidí...mám v plánu spoustu recenzí, ale všechno postupně :)


Děkuju moc za pochopení 


7 komentářů:

  1. Ahoj Vendelíne. Teď se musím pousmát já, protože dneska jsem po delší době psala příspěvek na blog s tím, že nedokážu psát, když nemám slinu a náladu. Věděla bych o čem, ale nešlo by to ze mě a to pak stojí za prd. Jen ti chci říct, ať tomu dáš čas. Ono to přijde :) Třeba nebudeš psát pravidelně, ale kdo chce, najde si tě i s tou nepravidelností :) Myslím, že není třeba končit nebo nekončit. Já blog založila, napsala dva příspěvky a dlouhý rok jsem na něm nebyla :D Piš pro sebe, pro radost a kašli na pravidla, ty jsou k prdu :)
    Znáš můj názor na děti, a přesto se sem chodím ráda dívat a smát se, nebo jen tak brouzdat. Líbí se mi styl blogu. Jsi to prostě ty :) Vždycky si u toho vzpomenu na nějakou blbost z dětství. Ač všem těm pudrům, dudlíkům a dupačkám absolutně nerozumím, věřím, že nastávajícím maminám jsou určitě ku pomoci :) Ale hlavně tím chci říct, že každý je mi tu moc dobře:) Buď jaká jsi a nedovol, aby ti někdo/něco vzal radost z blogování :) Posíláme s Lumepjzem hubana :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blani, děkuju moc za milý a dojemný komentář, mám radost, že se tu "chytají" i nemaminy a máš pravdu, ono to přijde a když ne, tak to holt nepřijde no... :) Posílám pusu :*

      Vymazat
  2. Milá Venulko, mám pocit, že s přemýšlením na ukončení / úplném ukončení blogů se roztrnul pytel. Nevšimla sis toho taky? A upřímně, taky jsem teď ve stavu, kdy se mi moc psát nechce a to, že tady taky "vystavuju" Esterku všem na oči už mi taky začíná vrtat hlavou. A jak píše paní přede mnou, kašli na to, jestli jsi měsíc nepřidala žádný článek. Píšeš to pro sebe a já si vždycky každý příspěvek ráda přečtu.
    Posílám vám domů hodně sil a čerpejte ze sluníčka, které nám tu zas konečně svítí :-)
    Krystyna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Krysty, já jsem si za poslední dobu nevšímala skoro ničeho jiného než své rodiny a vůbec netuším, že se něco takového děje. Já jsem s pocitem "Vája na blogu" byla sžitá hned od začátku, co jsem blog zakládala, ale jsou situace, který ti překopou celý život a to doslova a teď je otázka se nad tím zamyslet znovu. Ale jak jsem napsala, jdu do toho a uvidím. Každopádně moc děkuju za podporu a dneska jsme zrovna celý den na zahradě a čerpáme a čerpáme.
      Mějte se moc krásně holky :*
      V.

      Vymazat
  3. Vendy, to das/date!!! Jak se rika, "vsechno zly je pro neco dobry" a kazda takova situace je zivotni lekce, ktera te hodne nauci a posune dal/jinam. Drzim palce, at je brzo vse OK !

    OdpovědětVymazat
  4. Peti, ok už to nikdy nebude, musíme se s tím srovnat a naučit žít. Ale děkuju moc za podporu :*

    OdpovědětVymazat
  5. Zdravím, jsem taky pisatelka a myslím si, že pokud člověk cítí nenaplnění a musí se do něčeho nutit, honí čas, nebo mu to prostě nejde....a rozhodne se jít jinudy, tak proč ne. Je to jeho volba a určitě k tomu má své důvody. Přesně tak, posunul se, nebo ho to posunuje dál. Nic netrvá věčně ;) https://budumatkou.wordpress.com

    OdpovědětVymazat

Za všechny komentáře moc děkujeme :)