"Poprvé" do školky nebo do jeslí?

by - 22:11

takovejhle prcek :)
Minulý týden v pondělí se sociální sítě rozzářily dětskýma postavičkama, které šly poprvé nejen do školy, ale hlavně do školky. Takový ten milník, kdy se z vašeho miminka stává "velkej" člověk, kterej bude celý den bez vás a v určitých chvílích se bude muset rozhodovat sám za sebe.


On je to spíš milník pro nás mámy. Protože já si třeba svoje první měsíce ve jeslích ani školce vůbec nepamatuju :) Je to jasný. Mnohdy totiž pouštíme na celý den to naše zlatíčko mezi dalších 15 cizích zlatíček, přičemž každé bylo doteď zvyklé na to, že maminka tady je vždycky pro něj, podá tamto, vysvětlí tohle, připomene "běž se vyčůrat", nasadí čepici, obleče tepláky... Najednou jsme si vědomé toho, že se naše "miminka" budou muset rozhodovat, kdy se vydat na "záchodek" bez nás, že jim už nebudeme stát za "prdelkou" a popostrkovat je, co mají udělat. A to je strašlivý :) A navíc taky to, že nám to ty "miminka" s tím odchodem ze šatny vůbec neulehčujou. Achjo, že?


Dneska jsem zažila v šatně situaci, kdy chlapeček samozřejmě začal plakat, maminka se s ním ve velmi dobře hraném klidu a s velmi dobře hraným úsměvem loučila a vesele opakovala, že přijde po obědě, že už se těší. Paní učitelka si chlapečka vzala do třídy a on brečel. Brečel zhruba do té doby, než si Vája obula druhou papučku a maminka zabouchla dveře od školky. Fakt. Pláč trval asi tak 2 minuty. Když Vája vcházela do třídy, zaslechla jsem už jenom, jak se chlapeček paní učitelky v klidu ptal, jestli zase "půjdou pa" (jakože na vycházku). Akorát maminka odcházela chudák s pocitem, že se jí tam ten drobek určitě celou dobu trápí. 
 Takže pro uklidnění, jo?


Vzpomněla jsem si na tety z jesliček, když mi říkaly "Valinka vážně brečí jen chviličku." Věřila jsem jim. Brečela takhle 3 dny první týden. Věřte jim taky, když vám to říkají, protože nikdo by neposlouchal ani vaše ani jiné dítě 6 a víc hodin brečet :)

Já to letos sledovala z povzdálí, protože pro Vali je tohle "poprvé" už potřetí...

Vidím to fakt s hodně velkým odstupem, s odstupem 2 let. Moje "miminko" šlo samostatně do státních jesliček ve 2 letech a 2 měsících a já od 8 do 16 do práce. A já o tom tehdy nenapsala. Tehdy jsme měli jiný starosti. Ale moc ráda bych si to po sobě teď přečetla. Zpětně si myslím, že jsem měla takový strach, aby to klaplo tak, jak jsem si naplánovala, že jsem o tom ani radši vůbec nemluvila :) A klaplo to. Obrovský obdiv, dík a poklonu zaslouží Valentinka, protože byla skvělá, všechno zvládala výborně a strašně moc mi tenhle plán a rozhodnutí ulehčila. Od té doby ji i proto beru jako parťáka, protože bez ní, její povahy a pohody by to tak samozřejmě udělat nešlo. I kdybych nastokrát měla skvělou nabídku práce, skvělou pracovní dobu a i kdybych nastokrát měla k dispozici hlídání 24/7.


JESTLI BYCH MĚNILA?

Spousta mamin diskutuje o tom, jestli poslat dítě už ve 2 letech do kolektivu nebo si s ním užít rodičák aspoň do 3 let. Někdo argumentuje zahraničím a třeba jen půlroční mateřskou a někdo zase argumentuje tím, že si přece dítě "neudělám" proto, abych ho ve 2letech šoupla na celej den do jeslí a já mazala do práce. Hele, každýho věc. Každýho dítě. Každýho rozhodnutí.


A já, jestli bych měnila...? Já jsem na výběr moc neměla, ale kdybych měla na výběr, tak ano. Ano, měnila bych. Jesličky by mě asi tak brzo nenapadly. A kdyby, tak jen třeba na 2 dny v týdnu, pár dní v měsíci, kvůli brigádám. Vždyť, když byl Váji něco málo přes rok, občas jsem šla na brigádu, ale to bylo až navečer a Vája byla s tatínkem. Ale měnila bych jen kvůli sobě a svému pocitu, zpětně se ohlížím za tím obdobím od toho druhýho do třetího roku a říkám si, že bych "tentokrát" mohla být aspoň víc s ní. Ale za Váju mluvit nemůžu.

Já jsem pozorovala, že uměla všechno trochu dřív. Oblíct se, obout se, jít na záchod. Mluvka byla i předtím. Ale není potřeba to umět dřív než ostatní. Jen byla samostatnější než děti v jejím věku. Ale to je logický. Teď je taky napřed než děti, který šly minulý týden ve 4 letech poprvé do kolektivu. Ale tak za měsíc nebo dva se to stejně "setře" ty rozdíly. Takže není potřeba to nějak vychvalovat nebo se povyšovat. Není závislák, ale to taky není, myslím, o jesličkách, ale  spíš o povaze.

Co vím ale jistě, tak to, že jsem měla potřebu jí mou nepřítomnost a pobyt v jesličkách vynahrazovat po práci na 100%. Takže si myslím, že jsem ten čas s ní využila potom o mnohem víc, než kdybych s ní byla celý dny doma. Jeee, neříkám, že vždycky, kolikrát jsem pustila pohádku a koukaly jsme a netvořily žádný extrémní hodnoty :) ale když to vidím teď někdy o víkendu, já něco dělám, Vali si hraje a najednou zjistíte, že utekl celej den, tak takhle utíkat jsem si ty odpoledne nechtěla nechat.

A když se mě někdo ptá na radu, jestli má dát nebo nemá dát... Je to o pocitu. O možnostech a o samotném dítěti. Řve a vám to trhá srdce, tak ještě počkejte a zkuste to příští měsíc... Máte pocit, že se to zlomí a bude ve školce/jeslích šťastný? Ještě vydržte. Je to o VAŠEM pocitu :) A je dobře to, co vy určíte, že je dobře. Ne ostatní. Jen vy. Mámy a tátové. A já myslím, že to poznáte.

Já jsem se rozhodla takhle a opravdu toho nelituju, i přesto, že bych to udělala trochu jinak, kdybych měla tu možnost. Nelituju toho. Tak to mělo být a Vája to cítila nejspíš stejně :)

Jak to vidíte vy? Kdy je ten "správnej" čas podle vás?




You May Also Like

6 komentů

  1. Jak vás vlastně ani pořádně neznám, mám vás holky stejně moc ráda. Co píšeš je snad vždy v harmonii s tím, jak to sama cítím. Dekuju za ty řádky. Nelinka už loni chodila, ale protože ještě nebyla úplně připravena, jde vlastně do školky pořádně až letos...jen já se za ten rok stále nepřipravila 😂 Moc máváme

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju a zdravíme vás všechny. A mámo-tak ať to zvládneš! 😄😘

      Vymazat
  2. ...je to přesně tak, jak jsi to napsala...super. Každý se musí rozhodnout sám a ...málokdy je to špatně (je to o tom pocitu - obou). Hlavně se nesmí nic dělat "na silu" - to je pak všechno blbě. Tak ať se v tom 3 dětském semestru daří :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Nas tatka ma takovou praci, ze je vzdycky 24 hod v ni a pak 2 dny doma a tak chci zkusit polovicni uvazek. Klarka bude mit v den nastupu rok a mesic. Ja pojedu na 1 den do prace a ona bude s tatinkem a pak budu pracovat den a pul z domu. Uvidime, jsk to zvladneme. Bohuzel casto se na me ostatni skrz tohle rozhodnuti divaji divne. Ze ji "opoustim" tak brzo. Ale vzdyt bude 1 den v tydnu se svym tatinkem a pak zase se mnou. Ja prijdu na jine myslenky a tatinek si vyzkousi, jaka je materska dovolena 🙂.

    OdpovědětVymazat
  4. Podle mě super příležitost, 1 den s tatínkem je fajn, akorát to budeš mít náročný teda, i když spolupracující taťka je k nezaplacení :-) smekám a ať se daří <3

    OdpovědětVymazat

Za všechny komentáře moc děkujeme :)

DALŠÍ POČTENÍ