Není kroužek jako kroužek | WDA Brno

by - 23:18

Dneska začal školní rok a věta: "Ten čas letí." má bezpochyby svůj den. Nebudu tady lamentovat, jak moc to všechno utíká, protože to prostě utíká. Jen my, co máme děti, to maximálně pociťujeme intenzivněji, protože už u rostoucích zoubků nám jsou vštěpovány milníky jako "počkej na období vzdoru/na první pubertu/na prostě pubertu,..." a on si pak člověk řekne, no vždyť mi to říkali nedávno, žejo?

Nám to začalo úplně na pohodu, protože Vali svůj poslední školkový rok dokončí ve třídě na kterou je 2 roky zvyklá. Mají smíšenou a já jsem za to ráda. Když nastoupila nejvíc jsem byla dojatá, když mi vyprávěla, jak jí jeden starší chlapeček ze třídy pomáhal do bundičky.
Vali prošla velkou proměnou, řekla bych, že během prázdnin. Absolvovala 2 příměšťáky, kde u druhýho byla většina starších holčiček a to se hodně projevilo. Diskutuje víc než předtím, nenechá se odbýt víc než předtím (rozuměj: je drzá víc než předtím) a je tak nějak chytřejší víc než předtím. Já to její polemizování furt o něčem fakt miluju. No...jak kdy.

Ale pro Valentinku nastala ještě jedna velká změna. Jestli jste čekali sestřičku, stěhování nebo ostříhání vlasů na kluka, tak zase přibrzděte jooo a dál nečtěte, protože to pro vás bude asi nejspíš nuda.


Vali svůj "velkáčskej" rok začala už v neděli, kdy měla svůj první trénink se soutěžní skupinou MINI holčiček William's Dance Academy, kam už 2 roky chodí na tancování. Po letním příměstském tanečním táboře se mě trenéři zeptali, jestli by Vali nechtěla zkusit trénovat malou formaci na soutěže.

Jakmile se kroužek změní v soutěžní kroužek, už to podle mě není kroužek :) Už to začíná být vážný a tady je podle mého ten mezník, kdy stojí za to, to pořádně promyslet. Co se týká konkrétně tancování, o tomhle můžu mluvit i z vlastní zkušenosti, ale předpokládám, že to tak bude i v jiných odvětvích soutěžního sportu.


Já kdysi jako malá taky tancovala a i když je to pár desítek let zpátky (:D bože můj) bude to teď nejspíš na stejným principu. Tanec na soutěžní úrovni je pro rodiče náročný jak časově, tak finančně a pro děti jak fyzicky, tak pojďme si říct, že někdy i psychicky.
Pamatuju si, jak jsme měli spoustu víkendů plných kvůli soutěžím/vystoupením, rodiče jezdili s námi nebo se různě domlouvali, kdo pojede teď a kdo příště, protože si pokaždé nemohl každý dovolit chybět třeba v práci a nebo vyjet  třeba tisícovku za benzin "jen tak". Kupovaly se kostýmy (v jednu dobu jsme měli třeba 4 naráz), piškoty, platilo se startovné, kurzovné a spousta víkendů byla místo výletu k babičce na chatu strávená právě v hale nebo tělocvičně.

Co se týkalo mě, moc ráda na to vzpomínám, je pravda, že jsem začínala ale v až v první třídě a pamatuju si až pozdější roky. Bylo to skvělý, super partička holek, nemám pocit, že bych byla nějak psychicky drcená. Byly to super časy. Ale hlavně si myslím, že to bylo i díky přístupu našich. Nebránili mi, ale ani nebyli přehnaně ambiciózní, aby do mě cpali, že musím trénovat a makat, abych byla nejlepší nebo cokoliv. Naši s tím byli tak nějak na pohodu.

A já se teď právě snažím být taky na pohodu. Snažím se na sobě nedávat moc znát, že jsem na ni pyšná (jak jen máma může být), jak se snaží a zlepšuje, aby neměla pocit, že nesmí zklamat bláznivou matku, která si skrz dítě plní svůj sen. Naopak ji ale klidně chválím, zaslouží si to. Budu ji chtít podpořit, ale ne tak, aby ze mě cítila jakýkoliv tlak. Na druhou stranu jsem jí chtěla dát vybrat s tím, že jí nějak stravitelně (jak to jen 5 letýmu dítěti jde) vysvětlím, co to pro ni může znamenat. Když jsem jí řekla, že by mohla chodit s většíma holčičkama tancovat, když bude chtít, bylo mi trošku líto, že ani u toho stromečku v prosinci jí tak nezářily oči a to dostala Lego Friends - lyžařský vlek (tak chápete to?) Skočila na mě a opakovala, jak je šťastná. Nechápala jsem. V klidu jsem vysvětlila, že to může ale znamenat to, že bude bývat hodně unavená, že bude teď skoro každý den trénovat a nebude to pro ni tak jednoduché, jako pro holčičky, které tam už rok tancují a jsou o rok víc zvyklé. Že trenéři někdy (často) křičí a to proto, aby byli dobře slyšet a někdy taky proto, aby to holčičky pořádně natrénovali a potom to třeba na soutěži hezky zatancovaly. Nestrašila jsem, ale měla jsem potřebu jí říct i ty negativní věci, které můžou přijít, i když nevím, jestli to úplně pochytila. Každopádně ví, že kdyby ji to nebavilo nebo byla z toho smutná nebo něco, má mi to říct a domluvíme se. Za to bych byla ráda, kdyby to cítila jako dřív já, nové kamarádky, zábava, srandy kopec, kolektiv, společná práce, a měla lehce pojem o zodpovědnosti a nějaký režim. 


Jsme prostě domluvený, že to zkusíme, ale zatím slyším jen jak je to hrozně rychlý a super :P Dneska dostala na vyzkoušení kostým, koukla do zrcadla se slovy "No já zírám." a všechno ostatní bylo v tu chvíli jedno.


Takže tak má osobní "kroužková" zpověď.
Zajímalo by mě, jaký kroužky mají vaše děti? Měnili jste nebo se děti nadchli? Vydrželo jim to?


You May Also Like

4 komentů

  1. Taky máme holky v soutěžním MINI a druhou teď čerstvě v nesoutěžním MINI ve WDA.
    A obě se neskutečně těší na nové tréninky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No super, tak se budeme potkávat :) <3

      Vymazat
    2. Marketa Janostiakova30. září 2018 7:09

      Vendi ❤️ a že to byly časy že? Nejkrásnější vzpomínky ��

      Vymazat

Za všechny komentáře moc děkujeme :)