Nová práce? | Filozofické okénko s trochou kaše

by - 22:26

Jakmile jsem nastoupila do nové práce, udělala jsem si u tohoto úkolu pomyslnou "fajfku" v okýnku. Check nebo done (jak chcete) u poznámky "Najít si novou práci do třiceti". Povedlo se a co tomu předcházelo a jak jsem se poprala s některými změnami si přečtěte už tady...


Hele, pokud to chcete udělat taky, tak to udělejte, co nejdřív a nečekejte. Dala jsem si deadline do třiceti, protože jsem věděla, že potom začnu být moc pohodlná a budou převládat důvody proč to nejde. Navíc Vali v mých jedenatřiceti nastoupí do školy a to už jsem chtěla být zapracovaná, abych se mohla s ní na tu první třídu trochu víc soustředit.

Když jsem si tuhle výzvu sama uložila, bylo to asi 2 roky zpátky. Potřebovala jsem si nějak utvrdit, že to já to ve svém životě řídím. A jednoduše se chci přesunout na jinou startovní pozici. Za posledních 5 let to byla jedna z mála stěžejních věcí (řekla bych že první), o kterých jsem rozhodla, že udělám a začala se o to snažit.

Vali totiž přišla, protože přijít měla. Její táta odešel, protože nejspíš je někde napsaný, že měl a moje předchozí práce přišla jako odpověď na situaci, když její táta odešel. Byla mi nabídnuta práce, která mi byla časově i finančně na míru a já za tuhle možnost byla hodně vděčná. A to, že jsem nakonec odešla nebyla nevděčnost. Jednoduše jsem se rozhodla vystoupit z komfortní zóny a najít si práci jinou. I za cenu toho, že budu muset máknout a naučit se nový věci. Nechtěla jsem čekat až zase něco přijde a já podle toho budu tvarovat svůj svět. Chtěla jsem si teď sama rozhodnout o tom, jak to bude. Aspoň trochu.

Designérem svého života

Snažila jsem se, ale zase se stejně stalo to, co se stát mělo. Byla jsem ve správný čas na správném místě. Konkrétně v podvečer v teplákách na patníku před domem. A udělala jsem sousedům a sobě domácí Hugo Spritz. Zjednodušeně - desítky životopisů emailů, testů a pohovorů prostě byly k tomu, abych si nakonec šla pokecat ven na ulici a dostala práci.

A nebo to bylo tím Spritzem? :)

Každopádně já stejně věřím tomu, že každej vysílač má svůj přijímač. Takže když vysíláte, někde ten přijímač prostě je a přijímá.
A i když jsem splnila to, co jsem si slíbila, doběhla jsem do cíle a můj úkol je splněn, pojďme si říct, že v životě je jen jedna cílová páska. A to ta úplně na konci. Až tam si můžeme říct, jestli ten náš jeden velkej extraligovej závod, složenej z malých ligových, krajských, přeborů a závodů (to ta Vájina taneční soutěž :D), byl dobrej nebo špatnej. Dřív ne. Takže běžím dál a přinejmenším ve stejným tempu.


A teď trošku odlehčeně... Další cílová páska je v podobě toho, abych se konečně naučila jíst v práci nějak normálně. Už jsem o tom mluvila ve stories, ale... Práce v restauraci = neustálý přístup k jídlu, pití, zmrzlině a dortíkům. Přístup néé přísun, ale i tak. Je to dost znát. A naučit se teď jíst, počká mnohem dýl než konsenzuální excelová tabulka (vůbec nevím jestli taková existuje, ale přišlo mi to dost kontrastně chytrý k tomu jídlu) a já to pořád odsouvám a odsouvám, až si zničím žaludek.

trocha statistiky ve stravování v novém zaměstnání:

  • za 2 měsíce v nové práci jsem si oběd předem uvařila třikrát
  • dvakrát z toho jsem ho zapomněla doma
  • musela bych mít přestávku 2 hodiny, abych stihla nejbližší restaurační menu
  • máme nejblíž vietnamské bistro - takže si docela často dáváme rýžový nudle
  • začínám mít podezření, že se mi zešikmují oči
  • nechci mít šikmý oči, proto někdy neobědvám radši vůbec
  • když neobědvám vůbec, představte si to pak doma u plné lednice


Když mi Lékarna.cz navrhla ochutnat bio NATU kaše...

...byla jsem štěstím bez sebe. Úplně jsem si nebyla jistá, jak je budu "recenzovat", ale popsat, jak chutnají asi umím.

Za mě super tip na svačinu/snídani/i lehčí oběd. Pecka balení, do kterýho vidíte, minimalistická etiketa, mimochodem šíleně #photofriendly. Jediný, na co si zvykám a do konce života budu zvykat, je chuť těchhle zdravých věcí :)

Já vždycky říkám, že co je zdravé není dobré... Většina těch příchutí je pro mě tudíž stravitelná jen po doladění. Ale to pak musíte vědět, co chcete. Jestli si pochutnat na svačince nebo žít zdravě a v souladu s přírodou :)

Já jsem určitě pro dobrotu, takže vítězí chuť. V práci mám proto od té doby skleničku s domácím džemem, Granko, med, oříšky a někdy nějaké ovoce.

Každopádně dvě mám oblíbené. První je tahle MACA s moruší a banánem.


A druhá, která je za mě asi jediná, kterou nemusím dochucovat kvůli sladkým fíkům. MESQUITE s kakaovými boby a fíky



Natural, bez laktózy, bez lepku, veganská, bez přidaných cukrů a navíc složená z bio jáhlových vloček, pohanky a quinoy. To je superkaše od NATU. 

Zkoušely jste je už někdo a chutnaly vám? A přiznejte se, jste schopni tyhle zdravé věci jíst i bez dochucování?

 Já se přiznávám bez mučení, že já fakt ne :)

A kdyby mi chtěl někdo poradit, jak se naučit pravidelně jíst, tak sem s tím :)



You May Also Like

2 komentů

  1. Tak tyhle kaše vidím úplně poprvé :-) a vypadají zajímavě, což myslím v dobrém slova smyslu :-) já teda moc vyráběné kaše nemusím, raději si kaši udělám sama doma, ale jako zajímavé zpestření sem tam to nebude špatná možnost. Jestli někdy budu objednávat z již zmiňované lékárny, tak nějaký druh téhle kaše mi v košíku nebude chybět! Děkuji za tip.

    Nela z blogu Růžová rtěnka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsou super hlavně na cestování a právě do práce. Vezmu sáček a jdu :) Pokud si ji nemusíte dochucovat 8 různými věcmi jako já :D to se potom ta kaše trošku pronese.

      A pokud bude nějaká akce na Lekarna.cz, určitě dám veřejně vědět - třeba na instagramu :)

      Vymazat

Za všechny komentáře moc děkujeme :)