Období jedináčka končí | Filozofické okénko

by - 17.12.19


Láska k dětem se násobí. Fakt?

Když se Vali narodila a říkám to poněkolikáté, asi zhruba 2 roky jsem si nedokázala představit, že bych měla hned další dítě. Že přece teď nemůžu milovat další miminko tak strašně moc jako ji. Bylo by to vůči němu hrozně nefér přece.
To, že se láska k dětem násobí a ne dělí jsem slyšela, ale prostě jsem si to nějak nedovedla představit. Říkala jsem, že buď budu mít jedináčka nebo dva. Až si budu jistá, že jsem jí předala v těch prvních letech života všechno, co jsem chtěla a soustředila jsem se jen na ni, tak přijde čas, že si budu umět představit takovýhle životní „start-up“ rozjet znovu, znovu do toho půjdu na 100 % a neošidím ani jeden z nich 😊 Tak jak moc se mi slova o dvou jedináčcích vyplnila mě ale trošku dodnes děsí.

Už není „jen my dvě“ ?

Před měsícem se mě jedna moje známá dvojnásobná maminka zeptala, jestli mi není líto, že končí období „jen my dvě s Vali“. Nepochopila jsem otázku. Ale potom jsem si uvědomila, že kdyby mi ji položila před rokem nebo dvěma, asi bych se rozbrečela. Nebyla jsem tehdy připravená uzavřít období "jen my dvě", tak jak o tom mluvím v prvním odstavci. 
A pro nás to období další holčičkou nekončí. Výhoda je v tom, že teď můžeme být jednou „jen my dvě“, jednou „jen my tři“, jednou „jen my čtyři“ nebo jednou „jen oni tři“, „jen oni dva“ nebo „jen ony dvě“. Tohle je prostě nejvíc. Bude nás víc nebudeme se bát vlka nic. :D

Foto Andrea Jelínková, Preset: vlastní

V rodině žádné "plus jedna" nefunguje

Je důležitý mít vedle sebe člověka, kterej umí z 2+1 udělat celý číslo.
Ze začátku jsme tu byli nejdřív 3, potom samy dvě, pak pořád samy 2 ale plus jeden a teď jsme zase 3. Dvě plus jeden totiž není automaticky 3, jestli mě chápete… Ale je důležitý mít vedle sebe toho správnýho člověka, kterej tenhle početní příklad počítá s vámi. A není to automatický, proto si ho vážím ještě víc.
Takže teď jsme 3 a najednou je úplně jasný, že se láska dá znásobit a ta malinká v bříšku dostane ten stejný full servis, jako Valinka. Plus ještě jeden bonus navíc – skvělou ségru 😊 No kdo to má?!

Proměna

Na Vali je to taky vidět. Transformuje se pomalu z jedináčka na velkou ségru a já si to uvědomila až teď. Dozvěděla se, že bude mít sestřičku předtím, než začala chodit do první třídy, takže změn opravdu na malou holčičí hlavu spousta. Je vidět, jak se mění. Ať už je to školou nebo tím, že už nebude sama. Občas ty její hlášky. Zkouší se chovat jak dospělá, sama od sebe se pořád nabízí, že s něčím pomůže, ale taky provokuje, je drzá, začíná věty slovy: „Teď se mě snaž trošku pochopit…“, kontroluje mě, jestli něco těžkýho nenesu nebo nepiju colu, pusinkuje bříško, zvedá věci, který mi padají, pomáhá chystat věci pro sestřičku a je u toho hrozně vážná. Ale pořád je tam taky schovaný to „malinký Véčko“ 😊 nejde si sama do 10 metrů vzdálenýho stánku koupit pití, mnohem víc se tulí a pořád mi opakuje, jak moc mě miluje do vesmíru a zpátky. A zpátky a tam a zpátky a zase tam…a to je hodně co? 😊 Ujišťuje se tak, že jsem pořád její máma a že se nic nezmění. Nezmění 😊

Nutno říct, že tenhle článek je napsaný během hodiny. Potřebovala jsem k tomu říct víc než jen pár desítek znaků na instagramu.

Měly jste to podobně nebo vůbec?

Děkuju
podpis bejbymama


You May Also Like

6 komentů

  1. Ahoj!
    Já chtěla děti kousek od sebe, tak ty dva roky. Ale nedařilo se to. A pak to prostě přišlo. Mimo jakýkoliv plán. A vše si přes všechny naše obavy sedlo samo od sebe. Jsme tým a nechápu, že jsme někdy byli tři, dva, každý sám.
    Myslím, že ty děti sami vědí kdy mají přijít, kdy je ten spravny čas. Držím palce, ať vám jde s příchodem malé vše jak po másle.
    Danda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju a jak říkáš, všechno je vždycky tak, jak má být ❤️

      Vymazat
  2. Tak nevím jestli je to těma Vánocema, ale normálně jsme po přečtení článku jaksi rozněžněla... Vidím se úplně v prvním odstavci.Nedokážu to vysvětlit,ale taky jsem nebyla schopná mit děti brzy po sobě.Když se nám narodila malá, přišlo mi ze už se mi nikdo víc do srdce nevejde a že jsme jako tři zcela kompletní. Názor jsem začala měnit až když bylo malé kolem třetího roku a začala chodit do školky.Viděla jsem během chvilky jak strašný pokrok udělala, jak je ji dobre mezi detmi a s paní učitelkou.Ze se vubec nic nezměnilo na tom jak ji mam rada, ale že se pomaličku mění ona. V jejich cca 4letech se narodil bráška. Jeste ani jednou mě nenapadlo pochybovat zda to nebylo pozdě/brzy...I když se na to okolí ptá...Myslim že jako sourozenci fungují skvěle, Ivuska si užívá roli velké segry a i když je to někdy fuška, tak je to presně jak má být a snažím se užívat každou chvilku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeee, tak snad to budeme mít podobně a sedne si to takhle skvěle jako u vás 💜

      Vymazat
  3. Ahoj Vendy, dnes prostě musím reagovat. Hezky jsi to napsala a ač mám všechny tři celkem blízko u sebe, chápu tě. Vztahy jsou komplikované a s dětma se nedá nic naplánovat. Na první jsme čekali celkem dlouho a ti dva další k nám vtrhli jako velká voda. A je nás pět. Oni prostě vědí, kdy je jejich čas. Kdy jsou na to všichni připravení... A ještě jedna věc, ty vztahy s dětmi jsou tak jedinečný, že pořád můžete být jen vy dvě. Někdy. Prvorozená. Kdysi se mě jedna čtenářka na blogu ptala, jestli mám svoje děti stejně ráda, že to tak nevypadá. A já jsem upřímně odpověděla, že ne. Já je fakt nemám ráda stejně, jak jsou rozdílní a jedineční, každého miluju zcela odlišným způsobem a věřím, že oni tomu rozumí. Vendul, moc tě zdravím a opatrujte se! Jana

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, Jani, to si pamatuju moc dobře :) Jsem sama na sebe zvědavá, jak to bude u nás a jsem ráda, že ses to takhle nebála říct, protože člověk, který to má stejně, potom ví, že v tom není sám <3

    OdpovědětVymazat

Za všechny komentáře moc děkujeme :)