2. listopadu 2016

"Když někdo umře..." / KNIHY, které vám to pomohou dětem vysvětlit.


Jsou dušičky, takže téma dost aktuální a tenhle článek vznikl bez rozmýšlení ze dne na den. Možná to může někomu připadat morbidní nebo nevhodné. Ale je to moc důležité. A já bych vám chtěla říct, jak to třeba "chodí" u nás. A ukázat vám dvě knížky, které by měly pomoct vysvětlit dětem, to nejtěžší, s čím se můžou v životě setkat - a to je jeho konec. Ať už je to želvička, pejsek nebo někdo z blízkých.


Setkávám se často s otázkama, jestli se ptá Vája na tatínka, jestli s ní chodím na hřbitov, jestli si ho pamatuje,... A když před ní někdo zmíní něco o tatínkovi, s vyděšeným výrazem ve tváři to začne zamlouvat a omlouvá se, že si to neuvědomil.


Ale to není potřeba.



Valinka měla 2 roky a i podle odborníků si děti z tohodle období nic nepamatují. Takže si nepamatuje ani na tatínka. Nechtěla jsem ale začít dělat, že neexistoval a čekat ve strachu, až se mě na něho někdy zeptá. Proč? Není důvod. Nechtěla jsem čekat ani na to, až se ve školce zeptá někdo jí. Kde má tatínka, proč pro ni nechodí, proč chodí jen mamka, strejda, babička,...? Nevěděla by, co má říct nebo by řekla, že tatínka nemá a byla by z toho třeba smutná. Možná. Nevím.


Proto jsem se chtěla rozhodnout co nejlíp a neexperimentovat. Takže jsem to pojala v rámci možností "normálně". Ukazujeme si ho na fotkách a ona ví, že tatínka má, ví jak se jmenuje, pozná ho, ale taky ví, že umřel a žije v nebi na obláčku. Na hřbitov chodíme zapalovat svíčku a ona se tam těší, protože to je přece zábava, taťkovi tam máváme, minule jsme dělaly bubliny bublifukem a je to pro ni "sranda".

"Mami, tady je nálepka, divej..."

Ano pro okolí, je to smutný. Ale pro ni ne. Zatím. Zatím to bere úplně normálně. Protože ona to tak má "odjakživa". Není to pro ni žádný šok, jakože teď tu byl a najednou není a nebude... Bere to tak jak to je, od chvíle, co si dokáže něco dlouhodobě pamatovat. Samozřejmě jsou jí 3 a půl a přijde období, kdy se bude vyptávat. 

Trošku jsem už dopředu pátrala po tom, jestli existují knížky pro děti, kde se nějakým únosným způsobem vysvětluje, co je to, když někdo umře. Jednu jsem dneska koupila a na druhou se chystám. Schovám je a až bude čas, tak si je přečteme.





Jedna z nich je o dinosauří rodince, je to víceméně takový milý komiks, který popisuje různé druhy smrti, situace, obavy z ní,... Je pravda, že když je to tam tak jednoduše a stručně popsané, je to pro nás dospělé strašně zvláštní, ale pro děti pochopitelné. Koupila jsem ji v Knihy Dobrovský.




S touhle knížkou zatím zkušenost nemám, ale už ji mám objednanou. Bude spíš pro větší děti. Protože je to v podstatě příběh, o tom, že malou holčičku "smrt" nemá nikdo rád. Docela zvláštní představa, jak to dítě může chápat, ale jakmile ji přečtu, dodám info. 
Knížka má každopádně několik ocenění dětské literatury a má vám pomoct s tím, jak s malým dítětem mluvit o smrti.


Tak třeba je nikdy potřebovat nebudete (což by bylo fajn), ale kdyby náhodou, tak se sem můžete vrátit.
Jo a ještě něco?
Chodíte s dětma na hřbitov? Prý se to nemá.







2 komentáře:

  1. Děkuju za hezký článek. Osobně jsme se s tímhle doma zatím (klep, klep, klep) vypořádávat nemuseli, ale myslím, že tenhle přístup je nejrozumnější a nejlepší (i když to zní blbě). K životu to bohužel patří, tak je nesmysl něco zatajovat. Lepší je jít a dělat ty bubliny.
    A na hřbitov s dítětem chodíme. Jsem ani netušila, že se to "nemá".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme :) PRÝ se to "nemá", protože děti vidí víc než dospělí a koncentrace toho nadpřirozena je na hřbitově větší. A z dřívějších dob je vysvětlení takový, že byly různé nakažlivé nemoci a nebylo to na hřbitově moc hygienicky bezpečné...

      Vymazat

Za všechny komentáře moc děkujeme :)