Ahoj všichni.
Je to samozřejmě i Vánocema samotnýma, ale já se poslední dobou strašně dojímám nad tím, že mám doma zdravé, krásné a šikovné dítě - ne, to se nechlubím. Každá máma má totiž krásné a šikovné dítě, ale ne každá máma má to štěstí, že její miminko je zdravé.
Vždycky když někde zahlídnu nějaký příběh o neštěstí nebo nemoci (ať už jsou to vrozené vady nebo následky např.vakcín nebo úrazu), schválně si ho přečtu celý, brečím u toho a pak si jdu lehnout vedle své holčičky a říkám si, že strašně moc zbytečně přemýšlím nad věcma, jako, kdy ji naučím usínat bez dudlíku, kdy bude bez plínek, neměla bych už ji učit spát ve svém pokoji? Jsou věci na kterých mi v ten daný moment zbytečně moc záleží a snažím se ji vychovávat co nejlíp a přes všechny tyhle "požadavky" přes den zapomínám, jak je úžasné, že je prostě "jen" zdravá a že tu s ní můžu být celý den.
Samozřejmě, že náš život potom, co jsem si to začala víc uvědomovat, vypadá pořád stejně. Nesedím s ní v náručí v koutě, nezavírám ji doma, aby se jí něco nestalo, zkoušíme nočník pořád dál, pořád řeším novej pokojík a jestli se jí punčocháčky hodí ke svetru...čas se nezastavil, pokračujem. Ale už to nepodstatné neberu tak vážně. Vážím si prostě toho, že moje holčička může chodit, hrát si, povídat, skákat, dýchat...a my můžeme být u toho s ní.
Krásné Vánoce
přeje celý tým BejbyBlogu - takže my tři :)
