Ahoj všichni.

Je to samozřejmě i Vánocema samotnýma, ale já se poslední dobou strašně dojímám nad tím, že mám doma zdravé, krásné a šikovné dítě - ne, to se nechlubím. Každá máma má totiž krásné a šikovné dítě, ale ne každá máma má to štěstí, že její miminko je zdravé.

Vždycky když někde zahlídnu nějaký příběh o neštěstí nebo nemoci (ať už jsou to vrozené vady nebo následky např.vakcín nebo úrazu), schválně si ho přečtu celý, brečím u toho a pak si jdu lehnout vedle své holčičky a říkám si, že strašně moc zbytečně přemýšlím nad věcma, jako, kdy ji naučím usínat bez dudlíku, kdy bude bez plínek, neměla bych už ji učit spát ve svém pokoji? Jsou věci na kterých mi v ten daný moment zbytečně moc záleží a snažím se ji vychovávat co nejlíp a přes všechny tyhle "požadavky" přes den zapomínám, jak je úžasné, že je prostě "jen" zdravá a že tu s ní můžu být celý den.

Samozřejmě, že náš život potom, co jsem si to začala víc uvědomovat, vypadá pořád stejně. Nesedím s ní v náručí v koutě, nezavírám ji doma, aby se jí něco nestalo, zkoušíme nočník pořád dál, pořád řeším novej pokojík a jestli se jí punčocháčky hodí ke svetru...čas se nezastavil, pokračujem. Ale už to nepodstatné neberu tak vážně. Vážím si prostě toho, že moje holčička může chodit, hrát si, povídat, skákat, dýchat...a my můžeme být u toho s ní.

Krásné Vánoce

přeje celý tým BejbyBlogu - takže my tři :)

My jsme si minulý týden vstaly do krásného slunečného dne a protože hrozilo padání stromů v lese, kvůli tajícímu všudypřítomnému ledu nás táta na větvičky do lesa prostě nechtěl pustit. Tak jsem si vymyslela výlet do Ikey pro větve na věnec. A že se tam zrovna podíváme na nějaký stromeček.

Minule jsem měla tenhle článek pro mámy a je potřeba vědět, co taky není na škodu mít doma na podzim a zimu pro naše prďouše :) Je pravda, že většina těchhle věcí je potřeba celoročně, ale teď je prostě "sezona" :)

Ahoj mámy,

Ahoj všichni,

dnešní článek bude spíš kecací než informativní, ale snad se aspoň pobavíte na můj účet :) Kdo sleduje náš instáč, občas "poustnu" nějakou fotku s hashtagem #naševesnicejeprostěboží. A ač se to může zdát někdy mírně ironického rázu, není tomu tak. Tentokrát jsem ale radši žádnou fotku nepoustla, protože z ní by ta ironie přímo sálala :)

Než jsme se sem nastěhovali, zjišťovala jsem něco o okolí, jestli je tu vůbec nějaký hřiště a tak. Vygůglila jsem, že přes naši vesnici vede nějaká cyklostezka a dokonce prý je to část nějakého projektu EU, kterým má být cyklostezka vedoucí až do Vídně. Inu, jednoho krásného dne (ve finále až tak krásný nebyl) jsme se s Vájou vydaly na procházku a řekli jsme si, že se někde na část stezky napojíme a podíváme se aspoň kudy vede. 

Tak jsem si říkala, že bych mohla sepsat absolutní Vájino MUST-HAVE poslední doby, protože už začíná mít ty svoje specifické závislosti a protože bych to mohla třeba zapomenout, tak tady to bude černý na bílým.

1. Kamarád Timmy

Ahoj, dneska se jdeme jen pochlubit, tak to bude krátký :)

Je tomu asi tak měsíc, co jsme se byli s Vájou a dalšíma maminkama a dětma fotit. S maminkama se známe z předporodního kurzu a snažíme se pravidelně každej měsíc scházet někde v dětské kavárně, abysme pokecaly a probraly téměř stejně staré dětičky.

A protože jedna hodná maminka má doma i hodného tatínka, který hezky fotí, domluvili jsme se na focení a vyrazili do Obory Holedná v Kohoutovicích, která nám byla doporučena. Pokud chcete, můžete mrknout na stránky tatínka Martina Tůmy tady.

No co vám mám říkat, focení ve volné přírodě bylo velmi fyzicky náročné :D Protože postavit dítě tam, kde je zrovna hezké pozadí a pěkné nasvícení, je ještě celkem jednoduchý, ale udržet ho tam a soustředit jeho pozornost nejlépe směrem k fotografovi už taková pohodička není :D Takže jsme s maminama běhaly po lese, nadzvedávaly střídavě děti popobíhaly s nima sem a tam, někde na světle postavily a rychle metly pryč ze záběru, pak jsme se pitvořily a mávaly a "ťuťunkovaly" a "udělej pápá" a "kde je strejda" a "kukuku". No naštěstí tam nebylo moc dalších lidí...

Ale musím říct, že jsme si to s Vájou moc užily a výsledek nás moc potěšil a líbíme se si :D

tak dneska konečně vyhlásíme vítěze soutěže o Lego Duplo - Útok na Poklad. Článek už jsem měla dneska jednou napsaný, ale nějak se na tabletu s bloggerem nekamarádíme, tak celej někde zmizel. Chtěla jsem poděkovat, že jste se zúčastnily, protože ze začátku jsem měla strach, že to tady doopravdy čte jenom Krystynka :) No a nakonec vás bylo pět (jupííi), ale Krysty nikde, tak nevim :))) Moc jsem se u vašich odpovědí, potažmo otázek pobavila a určitě některé z nich použiju v další soutěži. 

Článek bude kraťoučký, protože jsem o jeden moudrý zub od včera chudší a nevím, co jsem čekala, ale "hubičku" jak křeček fakt ne :) takže teď rychle podruhé(!) (blbej blogger) sepisuju článek, vyplachuju šalvějí, leduju McCainama a chystám lístečky do skleničky, aby Valinka mohla po prochajdě s babi a dědou vylovit jednu z vás a já si mohla jít lehnout, když mám tu možnost :)

Ahoj všichni!!!

konečně je to tady. Včera jste se určitě navnadili mou recenzí na Duplíčko a následující týden máte čas na to, si o jednu stavebnici zasoutěžit. A protože je jasné, že stavebnice se nesnesla z nebe :) chtěla bych za ni moc poděkovat společnosti Lego a jejímu moc milému týmu, který ji přímo pro čtenářky Bejbyblogu do soutěže věnoval.

Když se řekne Duplo, nevybaví se mi ten králík v jejich logu, ale velká žlutá kostka s okem...:D A obraz z dětství, kdy bratránci-dvojčata měli snad všechny sady Dupla, které existovaly. Později přesedlali na klasický lego a každé Vánoce a narozeniny dostali jednu stavebnici. Měli toho megamoc. Indiány, piráty, nějakej hrad,... A byla to fakt vzácná hračka, vydrželi u toho hodiny. Já jsem to nikdy moc nechápala, nějak mě to nebralo (možná proto, že mě k tomu nikdy pořádně nepustili :D) až do doby, kdy jsem dostala na jedny Vánoce taky jednu univerzální krabici, asi aby mi to nebylo líto.

Ahojte :)

Dneska mám jenom kraťoučkej příspěvek, který mě napadl včera při koupání. Asi měsíc Vája miluje koupání ještě víc než předtím. Nemůže za to tak úplně vana, ikdyž na jednu stranu vlastně taky. Vzhledem k tomu, že ji koupu obden, někdy i každý den, tak jí z úsporných důvodů napouštím pořád její vaničku, o které jsem psala tady a v případě, že ji rozložíte a napustíte total plnou ve velké vaně, tak bych teda věřila, že se tam dokáže koupat i dítě ve 3 letech (stále trvám na tom, že ale jinak ne!). No každopádně je to velký rozdíl mít ji ve vaně nebo ve sprcháči, za prvé ve sprcháči jsem ji nemohla napustit úplně plnou a za druhé ve vaně je větší bílá plocha na kreslení.

Zdravím vás všechny a rekapituluju poslední období cca 3 měsíce, kdy jsem něco od nás maximálně zveřejnila na instáči a FB, ale tady to bylo fakt mrtvý.

Co všechno se událo a co z toho pro vás plyne:

Chtěla jsem vám toho hrozně moc sdělit, ale nějak nemám teď slova :D Takže si spíš těšte na další článek - nejspíš nějaké oblečky :)

Díky a ahoooj

Uběhly 3 měsíce a po našem miminku už fakt není ani stopy. Vája je chytrouš chytrý, taky trošku vypočítavý, ale boží :D Klasika. Jsem z toho hrozně unešená, co všechno umí a na co všechno přijde, ale musím jí určovat hranice a někdy místo toho abych jí domluvila nebo dala přes zadek, se musím fakt smát, co vymyslí za ptákovinu...Fakt výchovný, že? 

Když naposledy vzala šroubovák a začala s ním důležitě jakoby vrtat do zásuvky, fakt vypadala, že šroubuje, ale kdyby začala svítít asi by mi do smíchu nebylo. Ale z pohledu třetí osoby to vypadalo fakt vtipně, jak byla důležitá. Jindy zase volala "mamiii, mamiii!", tak se jdu podívat a ona byla zamotaná do závěsu a hlásí "kde jeeEE?" A to byste ji museli slyšet, je to komediantka a všechno co řekne zakončí takovou tázací fistulkou (asi ji budu muset natočit :) 

Ahoj :)

Jak jsme na FB už avizovaly, BejbyBlog pokračuje, ale zatím v rozehřívacím duchu. V rozehřívacím proto, že se konečně budeme stěhovat a to je teď pro mě (vlastně pro nás všechny včetně našich širokých rodin) středobod vesmíru na který se fakt hodně upínám...

Původně to mělo být trošku jinak :) Vybrali jsme ne levný byt s terasou na okraji Brna. Vybrali do něj ne levnou kuchyň. Půl roku jsme se těšili na byt s terasou na okraji Brna. V lednu 2015 jsme se měli stěhovat do bytu s terasou na okraji Brna.....Až se během těchto 14 dní stěhujeme do domku se zahrádkou mimo Brno :D Každopádně tento příběh by vystačil na jeden samostatný blog a opravdu nechcete, abych to reprodukovala a znovu "prožívala". Takže bych to spíš viděla tak, že po tom největším počátečním fičáku si tady na čas budeme moct úplně regulérně imaginárně připojit třetí "béčko" - BejbyBlog&Bydlení. Až toho určitě budete mít plný zuby... :D

A i jsem si řekla, že když teď 14 dní budu určitě opět OUT OF ORDER, aspoň na instáči a FB udělám takový malý stěhovací příběh. Já totiž vím, že vás to hrozně zajímá...že? :D pod tagem #nasehektickestehovani budu každý den "poustovat" jednu fotku z našeho dne. Začala jsem včera, kdy jsem vyjela do Ikei/y (proboha prosím, už to konečně někdo rozsekněte a hlavně mi neříkejte, že to nemám skloňovat) zkompletovat objednávku na kuchyň a rovnou si odvezla troubu, protože byl poslední kus, naskladňování bylo v nedohlednu a do neděle by taky ta jediná mohla být pryč - tak to by mi ovšem tak scházelo, že :)

Takže kdo máte zájem nás 14 dní "šmírovat" při opouštění civilizace a stěhování se na "konec světa", máte jedinečnou příležitost. Klikněte si na nás na fejzbůku nebo instagramu, protože jinak vězte, že nějaký duchaplný článek se tady do půlky září určitě neobjeví :)

Tak se mějte zatím a posílám vám 

"typický srpnový pozdrav" od Váji, která má

na sobě poprvé gumáky a je z toho vážně odvázaná :)

25. měla Vája rok, tak je tady další analýza. Dneska to nebudu moc rozpitvávat, protože o oslavě bude článek, o dárcích taky, takže bych se opakovala :)

Líbí? (Foto:Thinkstock obrázek vypůjčen odtud)

Začnu docela netradičně... Teď jsem četla v jedné diskusi (fakt to začínám čím dál víc sledovat, protože to se člověk mnohdy opravdu pobaví :D), že raději před dítětem doma nepouští televizi, aby nebyl závislý. Tak doufám, že V. nebude závislá. I když ona už asi je.

Ahoj všem!

Nejdříve jsem chtěla udělat článek o první části Valentinčiny oslavy, ale bohužel fotky zůstaly na kartě u babi s dědou, takže to zcela nelogicky přijde až po článku o dárcích :)

Článek o darech k prvním narozeninám jsem se rozhodla rozdělit na dvě části. Protože přece jenom je rozdíl, jestli kupujete jen nějakou drobnost jako příbuzný a nebo vymýšlíte něco originálního jako rodič a počítáte s tím, že se pro svého prcka plácnete přes kapsu.

Sama jsem o nějakým hezkým dárku přemýšlela asi od zimy a moc jsem nevěděla. Nakonec se to vyvinulo podle situace. A všechny dárky byly praktické, hračku od nás dostala jen jednu a to byl mlýnek na vodu.

Ahoj všichni,

protože jsem strávila pár let na place v různých restauračních zařízeních, jsem tak trochu poznamenaná. Nemám ráda zbytečné obtěžování obsluhy. Bylo by to asi na delší článek a možná se ho někdy dočkáte, pokud budu mít nějakou zajímavou čerstvou zkušenost, ale podle mě obecně lidi obsluhu zbytečně zneužívají.
Já vím, že to je jejich práce, přinést to, co si objednáte a prostě vás obsluhovat. Drtivá většina (nejen) rodinek, dle mé zkušenosti, jde ale do restaurace na oběd jednou za měsíc a taky se podle toho chová. Teď jsme přišli my, my si za to platíme, tak nás obskakujte, však přijdeme zase až příští měsíc po výplatě. Jo. Jenomže takhle si to řekne každej a to je pak radost pracovat. Nemám to prostě ráda.
A proto jsem se stala pravým opakem, až si myslím, že jsem s tím trapnější než ty rodinky, na který je beztak každej už zvyklej :) Milionkrát prosím, děkuju, nenoste mi tu židličku, já si pro ni skočím a zase ji tam vrátím, ano děkuju moc, 134,-? Stopadesát, díky ještě jednou, mějte se hezky. Až si většina těch servírek musí myslet, že jsem nějaká šoustlá aktivistka "Štěstíčka pro všechny" nebo tak něco.

Co se týká webů, tak jsem asi na nic zázračnýho nepřišla, když se chci jen tak pokochat hezkýma věcma a nápadama zapnu Pinterest a jedu :) Takže v dnešním bilancování budeme mít jeden dokumentární seriál, časopis a teda i jeden e-shop, který vzhledem k tomu mýmu neustálýmu přemýšlení, jakej pokojík vymyslet, se minimálně hodí nezapomenout...

Ahoj všichni :)

Když připravuju články a fotím hlavně Váju a její oblečky nebo hračky, není to vůbec jednoduché. Což každý, kdo bloguje a fotí nebo jenom fotí, ví. Zaprvé bych chtěla moc, kdybych po Váji požadovala, aby zůstala na chvilku nehybně stát. Takže když nastane čas focení, držím třeba hodinu foťák v pohotovosti a čekám, až se V. nastaví, jak potřebuju. Týrat 11 měsíční dítě nějakými pózami, to mi přijde zbytečný. A navíc, když už se teda na osmdesátý pokus nějak zastaví a "zapózuje" nestačím se divit, když pak fotky prohlížím. Protože uhlazený načesaný miminko v poslední módě a za ním kupa nevyžehlenýho prádla, lahvička s pitím vzhůru nohama, kostky na koberci plným drobků, parkety zapatlaný bepanthenem a jablečnou přesnídávkou je fakt síla. S tím bepanthenem a přesnídávkou jsem to trošku zdramatizovala, tak hrozný to ani u nás není. A kdyby to nebylo moje dítě a můj bordel, tak se vážně potrhám smíchy. Takhle je to spíš k pláči...

Konečně se udělalo krásné počasí, takže už vytahujeme letní oblečení a vyměnili jsme boudičku za letní prodlužovací s okýnkama a UV filtrem (určitě se objeví recenze - doufám, že ne až v prosinci :D) Pořídili jsme opalovací krém od Biodermy. Recenze na něho nebude. Jediné, co je potřeba říct, tak že je to jediný opalovák 50ka pro děti, který nemá chemický UV filtr, nýbrž minerální. Znamená to, že dítě chrání vrstva namodralého krému, která se nevsákne do pokožky, ale pokryje její povrch a tato vrstva odráží sluníčko. Jinak se hrozně moc těšíme na (sobotní) svatbu, na které, ve chvíli, kdy vyjde tento článek, ještě budeme. Teda spíš budeme snídat s novomanžely :) 
Tak a tady je Vájina 11měsíční "diagnóza"...

Ahoj nákupářky :)

Není to tak dávno, co se na sociálních sítích hlavně matky navzájem informovali o tom, že existuje nový řetězec PEPCO. A protože nevíme, jak se to správně čte, říkáme tomu Pepčo :) Mají tam fakt kde co. Ale hlavně oblečení pro naše zlatíčka. Samozřejmě jsem tam po nějaké době taky zamířila a ani jsem nevěděla, že Vája už odtud má válenky a legíny, který jste viděli tady. Kvalitu hodnotit nebudu, ještě nic z toho, co jsme koupily nemáme ani 14 dní... Ale jóóó vlastně jedna bambulka na válence se po měsíci rozpadla :)

Tak tohle je jasný, každý potřebuje dříve nebo později z něčeho pít. Vája byla plně kojená do 6. měsíce, když pominu zanedbatelné množství zkušebních mrkviček a kašiček. A i tohle potom ještě měsíc zapíjela jenom mateřským mlíkem. Potom byla týden na vodě, další týden na čaji a dál jsem ji odmítla týrat žízní, protože vypila denně max. tak "třicítku". Od té doby jí ředím ovocné džusy a šťávy. 

Už se jako matka otrkávám a moje skóre 2:0 "obsahuje" jednu maminu, která měla nesmírnou potřebu mi sdělit, že sladké ničí zuby (no neke, fakt?) a jeden dost živý sen s miliónem dětských předních jedniček, které černají odprostředka. Ble.

Ahoj všichni,

to, že to tady trošku flákám, je asi každýmu, kdo tu aspoň občas zavítá, jasný. Venku je čím dál častěji krásně,... znáte to. Ale o weby nepřijdete. Všechny, které tady dneska uvidíte, jsou zase hlavně e-shopy. Nabízí krásné věci, ale je pravda, že je potřeba si za ně trošku více připlatit, tojo. 

A máme tady další měsíc :) tak jsem si říkala, že se toho teď už, co V. stojí, sedí a leze určitě tolik zásadního dít nebude a že tenhle článek budu zařazovat třeba jednou za čtvrt roku. Ale asi vám je jasný, že právě teď začne ta největší sranda.

Poprvé jsem si šla večer vyhodit z kopejtka (to není ta sranda:)) a V. pár hodin hlídala babička. V plavání se začínáme potápět bez signálu, pod vodou se otáčíme, V. "skáče" ze sedu z okraje do vody, ale moc ji to teda netankuje - paní Radová ze začátku se opět projevila :)

Taky jsem se rozhodla zkusit dát před spaním umělý mlíko místo kojení. Důvodů je víc: 
- svýho mlíka asi už moc nemám (hodinu má V. hlad)
- když jsem se snažila odstříkat, pro případ, že večer bude někdo hlídat, výsledek byl 10ml
- vzhledem k mému nepravidelnému a nekvalitnímu stravování si myslím, že opravdu už není o co stát :/
- ale na takový to noční uklidňování u prsa jsem jí ještě dobrá, tojo :)
Váji moc chutná, ale jestli jsem očekávala, že si tím spravím noční přerušovaný spánek, tak jsem očekávala blbě :)

Když jsem dávala na insta fotku s předzvěstí dalšího DIY článku, pojmenovala jsem náš další výtvor jako spartakiádní čelenku. A nějak mi to pořád nesedělo. Až když jsem pozorovala Váju, jak jí sluší, napadlo mě, že vypadá jako uklízečka :D

Takže další jednoduchý návod a tentokrát v hlavní roli s čelenkou. Slibuju, že další dětský DIY-článek bude UNISEX. Fakt! Každopádně nic světobornýho to ani tentokrát není. Spíš jsem si říkala, že to sem ani nemusím dávat, vždyť to každýho napadne, ale třeba ne a třeba se někdo inspiruje.

Zdravím vás,

Ahoj všichni,

tohle bude první příspěvek typu DIY u nás na blogu. Mám tyhle návody obecně moc ráda, což můžete vidět i u mě na Pinterestu třeba ve složce DIY for kids. Většinou jdu po rychlých, jednoduchých, efektních a low-cost nápadech.

V květnu jdeme na svatbu. A protože se berou rodiče nejlepšího a skoro stejně starýho Valinčina kámoše Vojtíka, jde Vája samozřejmě taky :). Co si vezmu na sebe já, to opravdu netuším, ale o Vájině outfitu už jsem začala přemýšlet. Určitě to není konečná varianta, ale hrozně se mi tyhle sukýnky líbí a návodů na jejich výrobu je všude plno. 

Já vás aprílově zdravím :)

A mám radost! Radost, protože pěkně stíhám publikovat všechno, co jsem si naplánovala a pro jistotu jsem si pár článků předepsala i dopředu. Vždycky mám ale takovou radost, když nějaký dopíšu, že bych vám ho sem vrzla nejradši hned. Ale to by to potom vypadalo, v pondělí tři články a pak 14 dní nic, že :) Takže pěkně popořadě. 

V březnu se mi sešly 3 weby, které mi tak nějak "pomáhají" v blogování. Ne že by za mě jako úplně blogovaly, ale je fajn o nich vědět :) Pojďme rychle na ně. Mám z nich fakt radost. (To je najednou nějak moc radosti takhle ze začátku měsíce, ne?)

Ahoj :)

Bright Starts přenosná houpačka

Na začátek neprozradím víc než to, že tohle je taková mimipotřeba-nepotřeba a taky to, že tohle nebude úplně recenze v pravým slova smyslu. 

Jde o lehátko/houpátko pro miminka od značky Bright Starts.

Vzhledem k tomu, že ji máme půjčenou, je stará asi 4 roky a nemáme k ní žádný oficiální "návod", můžu to tady pouze globálně zhodnotit.

Pravdou je, že kdybysme ji nedostali na půjčení, asi bych před narozením Váji o něčem podobném stejně přemýšlela. Vibrační lehátka nebo houpátka pro miminka byla a asi i je totiž hrozně moderní věc a jako spousta dalších věcí mi to tehdy přišlo skoro jako nutnost. Už jen proto, že se tradují historky o zázračném uklidnění mimin (viz. Mirandin Brady ze Sexu ve městě) a podobně. Soudy si nechám na konec článku :)

Už dlouho jsem přemýšlela o nějaké stavebnici nebo kostkách. Hraček máme spoustu hlavně, co jsme zdědili, ale kostky žádný. 

Když se nás ale přitelův taťka zeptal, co budeme chtít pro malou k narozeninám, trochu jsem se pustila do hledání.

Mimo jiné věci (Duplo, odrážedla, ...) jsem narazila i na tuhle "stavebnici" pro nejmenší. Bylo mi jasné, že Valentinka ještě nebude spojovat kostky dohromady, ale chtěla jsem prostě něco aspoň na ten komín :).

Clemmy od firmy Clementoni jsou kostky z pevné gumy, která je dost měkká na to, aby se o ně dětičky nezranily, ale zároveň dost pevná na to, aby do sebe kostky pěkně zapadly a držely. Jsou omyvatelné, jemně voní a většina sad je vhodná už od 6 měsíců.

Ahoj všem,

Balík přifrčel PPLkou (zdarma při nákupu nad 1000,-) a ikdyž jsem to nikdy nevyužila, je hrozně fajn, že přidávají rovnou nálepku Odpovědní zásilka pro případné vrácení zboží. V dnešní době je to takové profesionální a fér.

tak jsem si říkala, jestli to nebude vypadat, že se chlubím tím, co jsem všechno ne/koupila (ikdyž ono to zas takový terno není), ale málem jsem zapomněla, k čemu jsem původně tenhle blog vytvořila. Všechno, co bude stát za jakoukoliv zmínku jsem si řekla, že vám tady ukážu. Může to být pro někoho inspirace, pro někoho srovnání s tím, co třeba pořídit chce nebo už má doma, někdo se rád jen tak podívá, co druhý koupil a kde (tohle totiž mě hrozně baví u jiných blogů nebo kanálů). Všechno, co jsem si objednala jsem si taky ráda zaplatila, takže to jenom tak pro pořádek :)

Proděti.cz asi nemusím představovat, podle mě málokterá z maminek tyto stránky nezná. V každém případě jsem něco málo řekla už i v článku tady, takže si teď můžeme rovnou prohlídnout, co jsem ukořistila.

Ahoj,

zdravím vás po delší době. Za únor jsem vám zůstala dlužná ještě moje oblíbené weby. Se dívám, že jsou všechny tento měsíc zase spojené s rodičovstvím. Snad už mě proboha ten můj "rodičák" nedegradoval na takový ten typ matky, která nemluví o ničem jiným než jenom o hovínkách, plínách, zubech a šestých nemocech. Budu se muset nad sebou zamyslet a povinně si naordinovat nějakou "normální" četbu. Naposledy jsem o Vánocích přečetla Písečného muže za tři dny a od té doby to odbývám zprávama na Primě. Žádná sláva, ale zase lepší jak Nova :)

Valentinčina osmiměsíční "anamnéza":

...a o tom mluvím :)

Ahoj holky :)

Dneska bude recenze stručná, protože detailně se rozepisovat u tohoto přístrojku nějak nejde/se mi nechce/se mi nezdá :) Pokud ale budete mít konkrétnější dotaz, ráda zodpovím na mailu.

V těhotenství o EPI-NU slyšela stejně těhotná kamarádka, tak jsme začaly klasicky "gůglit" a zjišťovat, jestli s ním už někdo nemá zkušenosti.

Trochu kontroverzní "hračička".

Musím říct, že tématy v hlavní roli s Epi-nem se to na webových portálech pro maminy jenom hemží. Ale názory se různí. Přirovnala bych to LEHCE k diskusím o látkových vs. papírových plenkách nebo očkování. 

Já jsem si připadala, jak kdybych jela na menší dovolenou. A bylo mi trapný jít do porodnice i s malým kufrem. Nebyl to sice nějaký socialistický megaloďák s koženýma řemínkama, ale i tak, už jenom proto, že to byl kufr. Každopádně nebyla jsem asi ani první ani poslední s kufrem, takže bych to neřešila. A říkám ASI, protože fakt nevím, co měly ostatní maminy. Protože vaše taška nebo taška ostatních je opravdu to poslední, co v porodnici budete řešit :)

zdroj

Chodila jsem do předporodního kurzu a jak jednou řekla kámoška: "Myslela jsem si, že jsem připravená." Konkrétně jsme se bavily o kojení. Nevím, jestli existuje nějaká intenzivní teoretická příprava na to, jak kojit. Podle mě, i kdyby, tak praxe je praxe. Jediný, co jsem si pamatovala bylo, že mám střídat prsa a když budu kojit z obou, tak začít vždycky tím, co jsem minule skončila. Žádná vyšší odborná, ne? Dítě má sací reflex od narození, já nemám megavelký prsa, přiložím, nakojím, hotovo. Tovížejo.

Já musím na začátku ještě říct, že jsem ohledně kojení MOC velký řešič. Pokládám to dokonce za takovou menší osobní výhru, že jsem vydržela. Většina matek to má ale fakt v poklidu. Děti se přisajou, po pár kojeních chytnou správnou techniku a jedou. Proto nechci zbytečně někoho těhotnýho vyděsit dopředu. Ale kdyby vás to potkalo, tak tady je pár faktů-fikcí a rad a tipů, co vím já.